Laputa je místo u Vltavy.
Ráno se tu probouzí pomalu – nejdřív ptáci, pak tráva, pak lidé.
Zahrada si roste po svém.
A les má taky svůj názor.
Většinou tu štěbetají vrabci, sýkorky, špačci.
Jindy slyšíš, jak soused řeže dřevo.
Někdy je tu ticho, o které se dá opřít.
A občas se po Vltavě prožene
motorový člun, aby připoměl, že svět běží v otáčkách.
Věci se tu dějí proto, že uzrály.
Je to místo, kde se dá být jen tak. Bez.
V meandru řeky, co plyne.
Tiše i divoce.
